V rytmu, ve kterém je dobře
Poslední pobyt na podzim v Egyptě byl o hltání.
Slunce, pláž, kilometry na kole. Všechno naplno.
Tenhle tříměsíční je jiný.
Tišší.
Vědomější.
Všechno se zpomalilo – a přesto je toho víc.
Ne výkonu, ale přítomnosti.
Tady už víme, že plánovat nejde.
Egypt si skládá den sám.
Z okolností, světla, tepla, lidí.
Ráno jedu na kole asi pět set metrů na pláž.
V tu dobu jsem tam většinou sama.
Moře je jen moje.
Plavu kolem sedmé ráno (u vás je šest).
Podle chuti – někdy kilometr, jindy dva.
Pak si sednu, dám si horkou vodu ke „snídani“, chvilku meditace… a jedu domů.
Doma se všechno děje pomalu a vědomě.
Přemýšlím, které ovoce dnes zkombinovat na misku.
Z jaké zeleniny vznikne jídlo, které potěší tělo i smysly.
Vaření polévky s těmi nádhernými surovinami
není úkol.
Je to obřad.
Být na slunci je meditace sama o sobě.
Tady nejde nebýt přítomná –
jinak se spálíš. Doslova.
Práci – odpovědi, konzultace, tvorbu nového produktu –
nedělám podle rozvrhu.
Dělám ji až ve chvíli, kdy přijde informace sama.
Na všechno je klid.
A vědomá přítomnost.
Kolem desáté často zazvoní Amazon.
Věci do bytu si mě musí „zavolat“.
Teprve když opravdu cítím, že chybí, pořídím je.
Odpoledne čekám jednou kameníka, jindy malíře.
Mezitím slunce, práce na webu po kouscích,
emailové konzultace, čaj se sousedy na terase.
Občas sjedeme do města na mango fresh,
vyřídit praktické věci,
potkat přátele,
nasbírat inspiraci na výlety a další drobnosti,
jak tu věci fungují.
Setkání s přáteli jsou tady intenzivní.
Každý je nabitý novinkami, zkušenostmi, příběhy.
Každý chce sdílet.
Je toho hodně.
A právě proto se mi věci začínají třídit samy.
Bez tlaku.
Bez rozhodování hlavou.
Jasně cítím, co si beru
a co už můžu pustit dál.
Něco se ve mně usadí.
Něco jen projde
a zmizí, aniž by to bolelo.
Večer práce na bytě,
nebo setkání,
nebo ticho s počítačem.
A když inspirace dojde,
diamantuju…
nebo háčkuju.
Den je pestrý.
A utíká rychleji, než bych chtěla.
Trochu to i mrzí.
Jsou to plné dny.
Plné práce, odpočinku, moře a slunce.
A když je práce víc a nechce se nikam chodit,
Talabat doveze na mopedu cokoliv –
od nákupu až po hotové jídlo –
ke dveřím do třiceti minut.
Takhle teď žiju.
Bez tlaku.
V rytmu, ve kterém je dobře.