Klid uprostřed chaosu

Egypt mě učí zvláštní lekci:

že klid není ticho, ale stav duše.

Jdu po nejrušnější ulici Hurghády.

Auta troubí – ne výhružně, ale přátelsky:

„Pozor, jedu!“

„Ahoj!“

„Jak se máš?“

Z každé strany někdo volá, prodavači lákají turisty,

mezi nohama přeběhne pes, pak kočka, pak žebračka s dítětem.

Na první pohled – naprostý chaos.

Na ten druhý – čistá harmonie.

Všichni se usmívají, zdraví, mávají.

Nikdo nespěchá, protože prostě:

„Inšá‘Alláh“ – když Bůh dá.

Mám pocit, že Egypťané nehlídají čas.

Vědí, že jejich kroky vede Bůh —

a tak žijí s lehkostí, která je tichou modlitbou v pohybu.

A já se v tom hluku zastavím,

vdechnu teplý vzduch,

a cítím klid, který nemá tvar ani hranice.

Klid nezačíná, až když všechno utichne.

Začíná, když se rozhodneš ho slyšet i v hluku.